MALŮVKY
1998
Texty písní
Toulavá
Odcházíš
a řekneš ahoj,
v létu dáš mi pusin pár.
Zamáváš
a pak mi zmizíš,
svět je jak pustej bar.
Toulavou
máš, lásko má.
A já sám tu chodím sám,
úskalí tvých šlápot honím,
chvíli jen, tě chvíli mám.
Letí den, když u mě dýcháš,
otočíš se a už jsi pryč.
Zastaví se čas, když nejsi,
svět je jak pustej kýč.
Toulavou
máš, lásko má.
A já sám tu chodím sám,
úskalí tvých šlápot honím,
chvíli jen, tě chvíli mám.
Vzpomenout, co ještě chtěl jsem,
chtět ti říct, než zamáváš.
V objetí myšlenky ztrácím,
a jak ne,
je to vzácnej čas.
Toulavou
máš, lásko má.
A já sám tu chodím sám,
úskalí tvých šlápot honím,
chvíli jen, tě chvíli mám.
Chvíli jen, tě chvíli mám.
Chvíli jen, tě chvíli mám.
Chvíli jen, tě chvíli mám.
Dort
Kvítky barevný vítr rozhoupal,
jak jsem tvý ruce k sobě vzal.
Studená země voní, měl jsem v ní až nos,
jak jsem tě zamiloval.
Za pasem slunce mělo jen bílej, hebkej mrak,
tak nějak zůstalas i ty.
Šaty jsou pro chudáky, který nemaj čas
svléknout se až po samý rty.
Oblázky pod hlavou, v trávě,
v trávě právě dnes,
vyznáme milování,
v trávě, v trávě právě dnes.
Na návsi kluci pískli, začnem,
začnem s hostinou,
třešinkou na slavnostní dort,
začnem, začnem s hostinou.
Kvítky barevný vítr rozhoupal,
Venuše odložila pléd.
Nad lesem koukal na nás ptačí slet a řval,
kdo víte, pochopíte hned.
Oblázky pod hlavou, v trávě,
v trávě právě dnes,
vyznáme milování,
v trávě, v trávě právě dnes.
Na návsi kluci pískli, začnem,
začnem s hostinou,
třešinkou na slavnostní dort,
začnem, začnem s hostinou.
Dravci
Po mokřinách
plných suchých stromů
letí mlhy k ránu.
Nedočkaví ptáci čekaj,
až se slunce na zem podívá.
Do ospalých očí zved´ se vítr
a vlní trávu v lánu,
kde vzbudilo nás krásno,
až zajíkavý,
jak jindy nebývá.
Nad peřinou bělostných mlh
sis se sluncem stín na větvích hrál.
A měnící svět podzimních vůní
byl tak blízko k nebi.
Nad krajinou náhle vzlétl dravý pták,
s křídly proti větru
až skoro stál.
A my, posazeni napůl v teplých dekách,
dívali se na ráj blízko k nebi,
byl blízko nás.
Na toulání žádná rada dobrá,
zvednout se a být.
A ve tři ráno pozeptat se hvězd,
o čem se má zdát.
A na tišinách
hloubí zátok řek,
najít se a nebýt
v harmonii protoulaných dnů,
najít čísi řád.
Nad peřinou bělostných mlh
sis se sluncem stín na větvích hrál.
A měnící svět podzimních vůní
byl tak blízko k nebi.
Nad krajinou náhle vzlétl dravý pták,
s křídly proti větru
až skoro stál.
A my, posazeni napůl v teplých dekách,
dívali se na ráj blízko k nebi,
byl blízko nás.
Slib
Jak zvláštně krásný místa jsou,
krásný o nás, o nás dvou.
Kdy stačí pouze pocit být,
kde časem neslál jejich mír.
Vtáčí let a vítr v listí,
tak jen leť, hledej dál.
To já tu svou už jsem našel
a do náručí schováno svý mám.
Si můj květ, mý slunce na den,
si všechno, o čem jsem kdy snil.
A v noci krásná jako nebe,
chci ti víc dát než jen slib.
To svět se změní a je jinej,
víc si všímáš víc než dřív,
když tě někde někdo čeká
a má rád a ty jí…
Jak zvláštně krásný místa jsou,
plný hvězd a o nás dvou.
Kde nechci víc, jen tě mít,
a časem nechci smít tvůj třpyt.
Si můj květ, mý slunce na den,
si všechno, o čem jsem kdy snil.
A v noci krásná jako nebe,
chci ti víc dát než jen slib.
Soud
Na tu dnešní noc, má lásko, na tu né,
na tu nikdy, né nikdy, nezapomenem.
Na tvoji něžnou chuť, když přišlo svítání,
si každý, každý ráno vzpomenem.
Jsi jak ranní chléb, jak oheň na svíčkách,
jak sklenka prosvícená stínem tmy,
jako dlaň potají sevřená v nadějích,
vzácná jak nečekaný barevný sny.
Jsi soud, můj soud, co obhájím já,
jsi smír, můj smír, tam kde se milovat dá.
S tebou je noc, jak na pobřeží,
když slunce, slunce běží k nám.
Na tu dnešní noc, má lásko, na tu né,
na tu nikdy, né nikdy, nezapomenem.
Byla šťastná tak, že stačí dotyk jen,
a vzpomenem, vzpomenem, si vzpomenem.
Jsi soud, můj soud, co obhájím já,
jsi smír, můj smír, tam kde se milovat dá.
S tebou je noc, jak na pobřeží,
když slunce, slunce běží k nám.
Ibišek
Už popletla mě noc,
už zdálo se mi, že jsem spal.
U nás dole v lese jsem blízko chaty s tebou stál.
Chvěla ses jak břízka,
to víš, chlap když stiskne má.
Skály ztrácej sílu
a moc vichřice jen vánkem zdá.
Stromy ztrácej listí,
a voda z řek se vylévá,
když obejmou tě tlapy
a stisknou nejvíc jak jen se dá.
Když dochází ti dech,
a krev se v žilách zastaví,
a srdce tepe jak mlýnek,
klukům hladově zní.
Jsem ibišek,
co pod mou něhou lásky rozkvétá,
vláha mojí touhy
stud a přání rozplétá.
Tvé rozechvění z chvíle
je tak pěkné,
já toužím víc,
v listopadu šatů je z kůže má tě, lásko, svlíct.
Už popletla mě noc,
až vykřikla jsi,
jak jsem stisk.
Probuzená smála ses,
a já nevěděl, kde jsem a nic.
Jen blízkost tvoje v podvědomí
vzbouřila mě,
jak tě mám rád,
a jak pěkný je, že seš,
a že mě se nemusíš zdát.
Jsem ibišek,
co pod mou něhou lásky rozkvétá,
vláha mojí touhy
stud a přání rozplétá.
Tvé rozechvění z chvíle
je tak pěkné,
já toužím víc,
v listopadu šatů je z kůže má tě, lásko, svlíct.
Lásko svlíct,
lásko svlíct,
lásko svlíct.
Lexa
Malůvky
Pomalu do zimního rána
Listí vzduchem krouží,
vždyť musí pokrýt celou zem, než přijde sníh.
Na botách usadil se prach s malůvkama z louží,
po létu ztichl krásně den jak o Vánocích.
Po lásce se zasteskne, tak blízko hvězd,
a v písničce tak laskavě zní.
Setkání, co přinesou jen z dálky cest,
těch nadějí a přiznání.
Nad potůček sehneš se a dlaní hladíš vodu v proudu,
tam na dno, někam do kamenů, v písku choděj hvězdy spát.
My narození ve znamení touhy hledat věčný krásno,
tam k tunelům a tratím blízko řek chodíme spát.
Po lásce se zasteskne, tak blízko hvězd,
a v písničce tak laskavě zní.
Setkání, co přinesou jen z dálky cest,
těch nadějí a přiznání.
Marx
Jsem sám
Do drátů stýská, jsi myšlenko blízká,
a na číslech držíš, držíš si prst.
Kdyby poslouchal kdesi kdosi,
co ti tu říkám,
zrudnul by, zrudnul,
a naježil srst.
Prostě smutnej jsem,
jsem sám, jsem sám, jsem sám.
Prostě smutnej jsem,
jsem sám, jsem sám, jsem sám.
Oblaka ve hvězdách, když skryjí, co svítí,
jen proužkem, proužkem se měsíc k nám snes.
Na obraz nad námi a na sklenky z pití,
co odvahu daly, daly by dnes.
Jsem sám, jsem sám, jsem sám.
Prostě smutnej jsem,
jsem sám, jsem sám, jsem sám.
Jsem sám (nekouřím, nejím),
jsem sám (a nechodím ven),
jsem sám (s kytarou sedím a píšu ti jen).
Prostě smutnej jsem,
jsem sám (sedávám),
jsem sám (kde ty sedíš),
jsem sám (už po všem jen).
Prostě smutnej jsem,
jsem sám (nekouřím, nejím),
jsem sám (a nechodím ven),
jsem sám (s kytarou sedím a píšu ti jen).
Prostě smutnej jsem,
jsem sám (sedávám),
jsem sám (kde ty sedíš),
jsem sám (už po všem jen).
Nekouřím a nejím…
Srdce
Metr
Pošťák
Usnulas mi před očima, proutku můj,
tvý nohy myje, připomínaj,
našlapuješ rukama jak světrem túje,
myšlenky se zapomínaj.
Pošták přijde s psaním, tak je zavírám,
dobrou zprávu, že jsem tě měl.
Šťastnej s tebou vždycky trochu umírám,
s naježenou radostí těl.
Usnulas mi před očima, snůbků můj,
občas voníš barvami trav.
Trpělivá lásko, hvězdy nenastavuj,
stačíme si, zami svůj práh.
Pošták přijde s psaním, tak je zavírám,
dobrou zprávu, že jsem tě měl.
Šťastnej s tebou vždycky trochu umírám,
s naježenou radostí těl.
Usnulas mi před očima, vláčku můj,
teď neřeknu nic – proč zrovna tak.
Rozsypaná zrnka dehu, zrovna ten tvůj,
jak miluju, že svět je až pak.
Pošták přijde s psaním, tak je zavírám,
dobrou zprávu, že jsem tě měl.
Šťastnej s tebou vždycky trochu umírám,
s naježenou radostí těl.
Radostí těl…
Radostí těl…
Konta
Královny
Do vlastních hnízd
slétnou se sny,
sama je vídám,
smuteční dny
mých vrb,
mých vrb.
Do obrysů,
jak do vůně vín,
padám,
jak naschvál se neprobouzím.
Kámen je skála,
jak lítost, jak chrám,
modlím se, dýchám.
Člověk je půl,
lidí je moc,
jak v mořích jak sůl,
jak v odlivech noc,
tiše věříš, tiše věříš…
Že bolest je svět
a radost je ráj,
a nejvyšší ví…
a útes a kraj,
tiše věříš, tiše věříš.
Do vlastních hnízd
slétnou se sny,
i královny ví,
jak oplakat dny,
také se modlí,
také se modlí…
Na vinách prst,
jak na svědomí,
my nepláčem´ nikdy,
jen v podvědomí,
jak oči orlí,
jak oči orlí.
Člověk je půl,
lidí je moc,
jak v mořích jak sůl,
jak v odlivech noc,
tiše věříš, tiše věříš…
Že bolest je svět
a radost je ráj,
a nejvyšší ví…
a útes a kraj,
tiše věříš, tiše věříš.
Do vlastních hnízd
slétnou se sny,
sama je vídám,
smuteční dny
mých vrb,
mých vrb.
Input your search keywords and press Enter.