Pár starejch věcí vezmem na sebe
a na záda zelenej dům,
jedem se toulat někam za nebe,
kde vale dáme obyčejnejm dnům.

A po nás nikdy nikde nezbejvá
sta konzerv a papírovej sad.
Pro zválenej kus trávy, co nás ukrejvá,
nadáváte, chcete se smát.

Půjdeme dál,
a s námi ti, co chtějí v lese žít,
půjdeme dál,
když řeka v peřejích nám nese klid.
Půjdeme dál,
a ten, kdo bránit nám chce, musí říct,
co děláme špatně, musí říct.

Pro pár kovbojíčků slyším každej den:
„Co tremp, to chuligán.“
A když pozvu někoho, ať přijde jen,
je línej a nechce se mu k nám.

Těžko se autem dostaneš,
pane Křečku, do skal sem k nám.
Ty, co jsi řek’, že s trampy zameteš,
znáš je vůbec? Slyšíš, já se ptám.

Půjdeme dál,
a s námi ti, co chtějí v lese žít,
půjdeme dál,
když řeka v peřejích nám nese klid.
Půjdeme dál,
a ten, kdo bránit nám chce, musí říct,
co děláme špatně, musí říct.